Solarpunk Recenze – Stavět lepší budoucnost, jeden plovoucí ostrov po druhém

Energie. Změna klimatu. Závislost na surovinách. Problémy, které ještě před pár lety zajímaly hlavně odborníky, se dnes staly součástí našich každodenních životů. A dokonce i ve hrách. Stačí jedna krize a rázem je vidět, jak křehké může být fungování moderní společnosti. Témata jako obnovitelná energie, energetická soběstačnost a udržitelnost se do našich životů propojila natolik, že už je bereme jako samozřejmost.

A právě v průsečíku technologie, ekologie a optimistických vizí budoucnosti vznikl solarpunk – a spolu s ním i celý žánr.

Na rozdíl od cyberpunku, který často zobrazuje budoucnost jako temné místo ovládané korporacemi, solarpunk věří, že pokrok nemusí jít proti přírodě. Hra Solarpunk od Cyberwave Studio staví přesně na tomhle nápadu: místo boje s monstry nebo záchrany světa si vybudujete vlastní domov a budete cestovat mezi plovoucími ostrovy. Pěstujete plodiny, vyrábíte energii ze slunce a větru, prozkoumáváte okolí a krok za krokem rozšiřujete svou malou farmu. Zní to příjemně, až povzbudivě – že?
Jenže otázka zní, jestli vás hra dokázala zaujmout něčím víc než jen líbivou vizí. A jako vystudovaný geolog specializující se na životní prostředí jsem se to rozhodl zjistit.

Solarpunk

od$22.99

Naprostě uvolněný zážitek bez přírodních nepřátel

Díky svému zaměření působí Solarpunk jako typická indie hra v nejlepším slova smyslu. Nevznikla ve velkém studiu s armádou vývojářů, ani se nesnaží ohromit filmovými cutscénami nebo epickými zvraty v příběhu. Jde o menší projekt postavený kolem jednoho jasného konceptu. Nabízí otevřený svět tvořený několika plovoucími ostrovy, mezi kterými se postupně přesouváte, objevujete nové zdroje a rozšiřujete své možnosti.

Na první pohled to možná vypadá jako další survival, ale po pár hodinách je jasné, že vývojáři vzali o něco jiný směr než většina konkurence.

Začátek ale působí známě. Sbíráte větve, kameny a další základní materiály. Vyrábíte své první nástroje, stavíte pracovní stoly a snažíte se zajistit jídlo a pitnou vodu (s melounovou příchutí). Hra vás nejdřív nenápadně vede správným směrem, ale poměrně rychle vás nechá, abyste se o sebe postarali sami. Kousek po kousku si vybudujete farmu, budete pěstovat plodiny a odemykat nové technologie, které zpříjemní každodenní činnosti. Místo nekonečného těžení a bezhlavého průmyslového rozšiřování ale Solarpunk klade důraz na udržitelné hospodaření.

Stromy sice kácíte, ale také je znovu vysazujete. Energii získáváte ze zdrojů, které za sebou nenechávají stezku zkázy. A právě tady jsem si všiml největší odchylky od sourozenců v žánru.

Kdo si tuhle hru zamiluje – a na jaké další tituly vám připomíná?

Zatímco spousta survival her staví na neustálém pocitu ohrožení, Solarpunk jde opačnou cestou. Nečekejte tu agresivní nepřátele, nájezdy na základnu ani bitvy o přežití. Je to mnohem blíž poklidné atmosféře Minecraftu, jen ve tvůrčím duchu, volnosti stavění v Raftu nebo pěstovatelskému klidu Stardew Valley. Současně však míchá své vlastní nápady v podobě energetických rozvodů, automatizace a ekologického přístupu k rozvoji základny.

V některých chvílích vám to může připomenout i Satisfactory, jen místo masivních továren a kouřících komínů se tady snažíte vytvořit samonosný ekosystém, který funguje v harmonii se svým okolím. V našem videorecenzi to dokonce přirovnáváme k Subnautica!

To už docela jasně určuje, pro koho je hra určená. Pokud čekáte nonstop akci, adrenalin a závod s časem typický pro survival žánr, Solarpunk vás nejspíš nezaujme. Naopak nejvíc z něj vytěží hráči, kteří mají rádi stavění, plánování a pomalé zlepšování svého malého virtuálního království. Je to hra pro lidi, kteří si dokážou vyhradit hodinu na dolaďování farmy, hledání efektivnějšího zdroje energie nebo návrh útulného domu s výhledem na mraky. Solarpunk se nesnaží hráče hnát kupředu – spíš mu dává svobodu.

Protože pojem „cozy“ dnes často evokuje jednodušší a nenáročnější hraní, Solarpunk ukazuje, že pomalejší tempo nemusí znamenat plytký zážitek. Místo boje vytváří napětí přes hospodaření se zdroji, počasí a energetické systémy – a jestli vás tenhle způsob plánování uvolní, nebo naopak začne štvát, záleží hlavně na vaší povaze.

Mezi mraky a zelení

Jedním z největších taháků Solarpunku je bezpochyby jeho svět. Plovoucí ostrovy zahalené vegetací vytvářejí příjemné pozadí, které skvěle ladí s uvolněným tempem hry. Zpočátku jsem se těšil na objevování nových míst a hledání surovin potřebných k postupu. Jenže čím víc času ve hře strávím, tím víc je jasné, že jednotlivé ostrovy fungují hlavně jako zásobárny nových materiálů.

Po důkladném prozkoumání často nezbývá moc důvodů se na ně vracet. I když působí svět lákavě a vizuálně hezky, chybí mu překvapení, zajímavé lokace nebo události, které by dlouhodobě udržely pocit objevování. Solarpunk tak nabízí příjemné prostředí k životu, ale ne vždy dostatečně zajímavé místo k průzkumu.

Jestli hledáte příběh, dialogy nebo výraznější postavy, jste na špatném místě. Solarpunk prakticky zanevřel na vyprávění a veškerou pozornost soustředí na samotný průzkum, stavění, pěstování a automatizaci. Stejně – tedy vlastně vůbec – se nese i tvorba postavy. Vyberete si z pár možností typu typ těla, typ vlasů a podobně. A to je celé.

Solarpunk

od$22.99

Poklidný život bez meče v ruce

Jestli existuje jedna věc, na které Solarpunk stojí a padá, tak je to jeho uvolněné hratelné tempo. Už od prvních minut je jasné, že vývojáři zvolili klidnější styl: místo neustálého boje o přežití tu budujete soběstačný život. Začínáte sběrem zdrojů, výrobou prvních nástrojů a zajišťováním jídla a vody. Po krátkém úvodu vás hra nechá napospas vlastní zvědavosti – a právě v tu chvíli se naplno rozjedou všechny její systémy.

Jádrem hratelnosti je postupný rozvoj základny. Pěstujete plodiny, odemykáte nové technologie a budujete energetickou infrastrukturu poháněnou sluncem, větrem nebo vodou. Solární panely, baterie a automatické zavlažování nepůsobí jako doplňky navíc, ale jako přirozená součást vašeho postupu. Čím lépe dokážete propojit jednotlivé systémy, tím větší odměny vám hra nabízí.

Ne všechno ale funguje bezchybnĕ. Jak ubíhají hodiny, začíná se postupně projevovat jistá repetitivnost. Objevování nových ostrovů nejdřív vzbuzuje pocit dobrodružství, ale později se často změní v rutinu: sběr dalšího typu rudy nebo rostliny potřebné k odemčení další části technologického stromu. Některé procesy navíc zbytečně zpomalují čekání na vyrobení předmětů, růst plodin nebo zpracování surovin. Zatímco v prvních hodinách to může být příjemný způsob, jak vypnout, postupně jsem se přistihl, že opakovaně jen čekám, až bude hotový další krok.

Přesto mě bavilo víc, než jsem původně čekal. Solarpunk sice nepřináší revoluci a v mnoha mechanikách se vydává po dobře vyšlapaných cestách survival žánru, jenže způsob, jak je poskládá do jednoho uceleného, ekologicky laděného celku, funguje překvapivě dobře. Pokud přijmete jeho pomalé tempo a nebudete ho hrát jako klasický survival plný akce, nabídne vám velmi příjemný zážitek.

Překvapivě široké možnosti stavění a proměnlivé počasí

Ovládání je samo o sobě jednoduché a intuitivní – od otevření inventáře a používání předmětů až po stavění prakticky čehokoli. Můžete si zvolit, co a kde budete stavět, ale také jak zorientujete záhony nebo kam umístíte solární panely. Když skládáte větší stavby nebo celé komplexy, potěší i to, že vývojáři mysleli na rozmanitost stavebních dílů, takže si všechno můžete přizpůsobit svým preferencím.

Co se výzkumu týče, je na tom hra podobně: je stejně srozumitelný jako ovládání a navádí vás, co budete potřebovat a jak toho dosáhnout. Mezi tím vším ale nezapomeňte na proměnlivé počasí, které je alfa a omega hry; kromě toho, že vám dojdou energie nebo zdroje, se může stát třeba to, že do vás uhodí blesk a ukončí vaše snažení. Ti, kteří tomu nevěří, si mohou během bouřky vzít krumpáč a vylézt na nejvyšší horu v okolí. A možná se jim vyplatí smůla – nebo naopak.

Vzducholoď jako symbol svobody a největší moment hry

Jedna z nejzábavnějších chvil celé hry nastane ve chvíli, kdy se konečně vznášíte na obloze a vymykáte se sevření startovního ostrova. Jenže vzducholoď si musíte nejdřív zasloužit. Sestavíte ji z trosek havarovaného stroje a prvních pokročilejších komponentů, které si postupně vyrábíte, jak budete hrou postupovat. Od té chvíle se před vámi otevře cesta na další ostrovy, nové zdroje i technologie. Nejde jen o dopravní prostředek, ale o jednu z hlavních opor postupu – bez pravidelných výprav byste se totiž dál nedostali.

Samotný let skvěle zapadá do filozofie Solarpunku. Zapomeňte na rychlé přesuny nebo automatické cestování mezi body na mapě. Přesun mezi ostrovy vyžaduje trochu trpělivosti a dávku opatrnosti při přistávání. Měl jsem pocit, jako by hra záměrně zpomalovala tempo, aby si hráč víc uvědomil vzdálenosti mezi jednotlivými lokacemi. Pro někoho to může být zbytečné zdržení, ale mně tohle pojetí dávalo smysl. Z cesty se totiž stává součást zážitku, ne jen nutná přestávka mezi dvěma úkoly. A samozřejmě – vzducholoď je jednou z nejekologičtějších možností letecké dopravy.

Vzducholoď zároveň hezky posiluje dojem plynulého růstu. S každým vylepšením se dostáváte dál od svého domovského ostrova, objevujete nové typy plodin, zvířat i vzácnější zdroje. I když se hra později začíná potýkat s opakujícími se činnostmi, systém průzkumu skrze samotnou vzducholoď patří k nejúspěšnějším prvkům. Dodává světu určité dobrodružství a zároveň utvrzuje dojem, že vlastními silami krok za krokem budujete svou malou ekologickou civilizaci.

Příjemné prostředí, které se nesnaží dělat dojem

Po vizuální stránce Solarpunk přesně vystihuje, co chce být. Místo honby za fotorealismem zvolí jednodušší, barevný styl, který umocňuje klidnou atmosféru plovoucích ostrovů. Bujná vegetace, otevřené horizonty a ručně dělané chatky vytváří příjemné kulisy, kde se snadno na chvíli vypnete a jen si užijete pohled na svět pod vámi. Současně ale musím přiznat, že hra nepouští do vizuálních risků mnoho odvahy. Některá prostředí začnou časem připadat podobná a ani zvířata ani jiné objekty nepůsobí tak živě, jak by tahle hra se svým zaměřením zasloužila. Naštěstí technická stránka je v dobré kondici. Při hraní jsem narazil jen na drobné bugy a občasné škobrtnutí při interakcích, které zážitek v žádném velkém měřítku nepokazily.

Podobně je na tom i zvuk. Hudba zůstává v pozadí a nesnaží se na sebe strhnout pozornost. Místo nezapomenutelných melodií vytváří nenápadné hudební pozadí, které ladí se zvukem větru, deště a dalších ambientních zvuků. Funguje to přesně tak, jak má, jenže zároveň jde o jednu z věcí, na kterou pravděpodobně jen tak dlouho po dohrání nezapomenete. A to mi nakonec ani nevadilo – spíš naopak.

Verdikt: 8/10

Zkrátka a dobře: Solarpunk nebude šálek čaje každého, jak sami vývojáři přiznávají, a nabízejí stručný přehled toho, pro koho hra je. Zabránit špatnému nákupu je jednoduše lepší než pak čelit negativním recenzím od nespokojených hráčů. Hra totiž nepřináší žádné epické bitvy, filmový příběh ani nekonečný svět plný atrakcí na každém ostrově. Spoléhá spíš na trpělivé plánování a radost z toho, že si postupně vybudujete něco vlastního. A právě tady leží její největší síla. Když se všechny systémy spojí do jediného fungujícího celku – farma prospívá, baterie se dobíjejí, stroje jedou a vzducholoď se vydává na další dobrodružství – hra vám dá velmi uspokojivý pocit splněného cíle.

Ano, svět by mohl být živější, průzkum rozmanitější a opakované úkoly časem začnou působit otravněji. I tak jsem se často přistihl u známé věty: „Ještě jen dodělám jednu věc a pak už končím“ – a za ní následovala další hodina stavění, farmaření nebo vylepšování základny. Pro malou indie produkci jde o překvapivě rozlehlý projekt s dostatkem možností, okouzlující filozofií a hratelností, která vás dokáže udržet vtažené klidně desítky hodin. Pokud hledáte poklidný survival bez násilí, který vám dovolí vybudovat si vlastní kousek ekoutopie mezi mraky, Solarpunk patří k nejnadějnějším projektům posledních let. Hodnocení 8/10 je v tomhle případě víc než zasloužené.