PC 
Xbox 
E-cards Forza Horizon 6 Recenze – Nejlepší arkádový závodník se opět posouvá dál
Forza Horizon 6 konečně bere Festival Horizon do Japonska a přináší ulice Tokia nasvícené neonem, horské touge silnice, kulturu driftingu a ten nejatmosféričtější otevřený svět, jaký série kdy vytvořila. I když to nevynalézá vzorec znovu od základu, dolaďuje prakticky všechno, co na něm máte rádi, do podoby jednoho z nejlepších arkádových závodních zážitků, které jsou dnes k dispozici.
Existují dvě věci, po kterých fanoušci Forza Horizon už léta volají: Japonsko – a ještě víc Japonska. Playground Games to vědělo až příliš dobře, a proto šestý díl konečně bere tuhle vysokorychlostní jízdu do země neonových světel, horských „vlásenek“ a nočních driftingových seancí, které ve vás vyvolají pocit, jako byste byli přímo v The Fast and the Furious: Tokyo Drift. Ta absurdně dlouhá pauza si ale své vzala – a už po prvních kilometrech hraní je jasné, že nejde jen o laciný fanouškovský servis pro wishlisty netrpělivých hráčů.
Forza Horizon je dnes tak zavedená značka, že by se prodávala i bez samotného řízení. Vývojáři však nestojí jen na jménu série ani se neschovávají za minulými úspěchy. Ne. Vybírají z nich, objímají je a přidávají tunu nových věstí k vyzkoušenému (a extrémně populárnímu) receptu. Dostáváme největší otevřený svět v historii série, „auto zážitek“, který je v mnoha ohledech přepálený k dokonalosti, a přesně ten typ arkádové zábavy, kde si řeknete „ještě jeden závod“ – jen abyste o tři hodiny později zjistili, že stále závodíte skrz deštivé Tokio za zvuků japonského synthwave. Jo, stalo se mi to víc než jednou.
A i když hra není bez drobných nedostatků, dává fanouškům přesně to, co chtěli. Jen je teď znatelně větší, hlučnější, coolnější, krásnější a zároveň mnohem víc uvěřitelná.
Japonsko nebylo snadné dostat do hry, ale stálo to za to
Po léta Playground Games dokazoval, že série Forza Horizon není jen o autech. Jasně, stovky vozů, arkádový model řízení a technické věci zůstávají základem úspěchu, ale vývojáři postupně přetavili herní svět v hlavní tahák celé série. A možná právě proto se před každým dalším dílem mluví o destinaci víc než o samotné nabídce aut.
Po Mexiku, Británii a Austrálii konečně přichází Japonsko – země, po které fanoušci volají prakticky od úplného začátku. A je potřeba říct, že studio tuhle tíhu zvládlo s až obdivuhodnou lehkostí. Stručně: jde o precizně vykonstruovaný automobilový ráj. Zároveň ale věřím, že čekání na šestý díl nebylo náhodné – a že teprve dnešní technologické možnosti dovolily vývojářům zachytit atmosféru japonské automobilové kultury přesně tak, jak si ji fanoušci představovali roky.
Zajímavost: Japonsko ve Forza Horizon 6 není jen o horských serpentýnách a legendárních touge driftech, jak je znáte třeba z Initial D. Stejně působivé jsou i noční jízdy deštěm nasáklým Tokiem, kde neonová záře ikonické čtvrti Šibuja vytváří atmosféru přímo z těch nejlepších street racing filmů.
Největší hvězdou celé hry je Tokio (mapu si za chvíli řekneme). Playground dokonce vytvořilo pro tohle místo samostatný tým – a výsledek je vidět prakticky všude: od širokých, nekonečně působících ulic lemovaných mrakodrapy až po úzké uličky koupající se v barvách neonů, malé podniky a ikonické orientační body jako Šibuja, Akihabara nebo Tokyo Tower.
Zároveň ale město ukazuje i jednu z kompromisních stránek celé hry. Doprava je znatelně řidší, než by člověk od reálného Tokia čekal, a působí podezřele prázdně. Podobně je to i s hustotou obyvatel – místo rušných, přeplněných ulic tu máte jen sem tam pár lidí stojících u silnic. Je to trochu škoda, protože v kampani samotné město hraje druhé housle a většina dění se soustředí skoro všude jinde.
Zajímavost: Tokio ve Forza Horizon 6 není jen o širokých bulvárech a neonových křižovatkách. Úzké městské ulice navíc ukrývají i drobné japonské Kei Car – ideální pro pohodovější projížďky nebo rozvoz jídla v jedné z miniher.
Jenže Forza Horizon nikdy neměla být simulátor řízení ani realistická rekonstrukce japonské metropole. Je to obří otevřené hřiště, kde můžete jet 300 km/h po prašných silnicích, lesích, horských průsmycích zasypaných sněhem, rýžových polích a okreskách, aniž by vás každých deset sekund zastavovala kolona taxíků.
A právě mimo Tokio hra ukazuje svou největší přednost: svobodu. Mapa je obrovská, rozmanitá a prakticky bez hranic, a naplno září ve chvílích, kdy si začnete všímat detailů – často až po několika hodinách řízení.
Věřím, že studio do budoucí aktualizace přepracuje dopravní hustotu i hustotu osídlení, a že zatím je hlavní důraz na optimalizaci, aby hra při startu běžela co nejplynuleji. Mimo město navíc v zásadě vůbec nevadí a jízdu si tam užijete mnohem víc. Pravděpodobně ani není třeba dodávat, že Tokio a jeho okolí jsou nejdetailnější lokace celé série – a po Mexiku ve Forza Horizon 5 jde o vítanou změnu.
Nic generického
Jednou z největších předností Forza Horizon 6 je způsob, jak neustále mění jízdní atmosféru. Zatímco Mexiko v předchozím dílu často stavělo na obrovských volných prostorech a dlouhých úsecích pusté krajiny, Japonsko působí mnohem hutněji, živěji a rozmanitěji.
Každé pár minut jízdy se mění charakter silnic a s ním i prostředí. Od moderních dálnic plných tunelů a mostů se najednou ocitnete v úzkých průjezdech mezi krásnými kopci, pak v malých vesničkách, na lesních cestách nebo mezi poli lemovanými sakurami.
Zajímavost: Mapa Forza Horizon 6 je plná skrytých míst, která odměňují zvědavé hráče. Při průzkumu můžete narazit na tradiční chrámy, vyhlídky nebo na ikonickou Tokyo Tower – a pokud si tyhle scény vyfotíte v režimu photo mode, hra vás odmění bonusovými body, kredity nebo novými auty.
Tentokrát Playground Games věnovalo ještě víc pozornosti detailům, a díky tomu mapa nepůsobí jako kulisa pro závody, ale jako skutečné místo s vlastní identitou. Vesnice nejsou vůbec generické, krajina není složená z opakujících se vzorků a prakticky všude, kam se podíváte, najdete něco, kvůli čemu se vám bude chtít zpomalit aspoň na chvíli. Pokud budete chtít.
Jízdu navíc vylepšuje zatím nejrozsáhlejší soundtrack v sérii – můžete si naladit až 9 rádií s umělci jako Linkin Park, BABYMETAL, Pendulum, YOASOBI, Rise Against a stovkami dalších. Ve městě si můžete pustit něco tvrdšího a energičtějšího, zatímco na venkově oceníte klidnější tempo a japonské lidové nástroje.
Roční období jsou zpět a výraznější než dřív
Roční období se vrací ve velkém; série je sice nabídla už v několika dílech, ale tentokrát dostala ještě výraznější podobu. Během jízdy se nemění jen počasí a denní doba, ale také sama krajina – od rozkvetlých růžových sakur v pozadí až po zasněžené hory. A právě tohle patří mezi to nejlepší na celé mapě. Poprvé v historii hry nabízí Forza Horizon 6 region s trvale zasněženým povrchem, kde najdete lyžařské středisko, vleky a sjezdovky, na které můžete sjíždět ne na lyžích, ale autem.
Výsledkem jsou momenty, které se někdy víc podobají divoké road trip jízdě než klasické hře s autem nebo motorkou. Jednu chvíli driftujete kolem vodopádů, o pár minut později se „proletíte“ zasněženým kaňonem a pak skončíte na sjezdovce někde vysoko v horách. A přesně tehdy vám dojde, že nejde jen o obyčejnou mapu pro obyčejnou autohru, ale o arkádové dobrodružství na čtyřech kolech.
Online eventy a přirozenější postup hrou
Forza Horizon 6 se nesnaží vynalézt kolo znovu – a ani nemusí. Nabízí obří otevřený svět, stovky licencovaných aut a přesně ten typ arkádového řízení, kde zábava je důležitější než realistická simulace. Jenže i „puristé“ zaměření na autenticitu si něco najdou. Online režim a live-service podpora s novými auty a aktivitami se samozřejmě vrací i tentokrát.
V porovnání s předchozím dílem se hra v oblasti postupu cítí o něco lépe. Tentokrát nezačínáte jako hvězda festivalu, ale jako obyčejný nadšenec, který musí postupně odemykat větší eventy a silnější třídy aut.
Každý krok vpřed ve hře symbolizuje nové náramkové označení, které ukazuje posun do vyšší výkonnostní třídy. Nová auta jsou pořád velmi snadno dostupná, ale „levelování“ má o trochu přirozenější rytmus. A navíc existuje pár výjimek, kdy budete muset opravdu zabrat, abyste získali některá auta.
Nechybí ani tradiční spektakulární eventy s letadly, roboty (jsme přece v Japonsku) nebo absurdními tratěmi – jen tentokrát na mě nedokázaly udělat tak silný „wow“ dojem jako v minulých Horizons. Hlavní důvod je jednoduchý: podobné bláznoviny v sérii už jsme viděli, takže jsem k nim přistoupil jako k povinné položce na checklistu. Ale jsem přesvědčený, že komunita tyhle „mouchy“ časem vychytá. Tohle je přece hra typu live-service s možností vytvářet vlastní přídavky a mody – a tohle se v předchozích dílech ukázalo naplno.
Vstup do japonské automobilové kultury
Hra naplno využívá krajinu a snaží se ji hráčům přibližovat skrze různé eventy přímo ve hře. Kromě klasického Festivalu Horizon se teď objevila celá řada aktivit zaměřených přímo na japonskou kulturu a tamní autoscénu. Tentokrát už příběhové mise nepůsobí jako nudná výplň mezi závody, ale spíš jako příjemné objížďky, které vás přirozeně provedou zákoutími celé mapy.
Jednou se bavíte v tuningové garáži, další chvíli testujete pneumatiky v horách nebo u pobřeží, případně vyrazíte na fototrip do méně známých oblastí. A i když dialogy pořád trochu trpí typickou přepjatou pozitivní rétorikou „Horizon“, tentokrát působí mnohem přirozeněji a hlavně zábavněji.
Playground se také skvěle zhostilo zachycení samotné japonské automobilové kultury. Najdete tu ikonické horské závody, online setkávání u legendárních parkovišť inspirovaných reálnými místy (například Drift Club Japan ve Tokyo City), a také spontánní drag závody a časovky, do kterých můžete naskočit téměř okamžitě.
Rozdělení mapy do regionů se svými sběratelskými aktivitami, skrytými auty a dalšími drobnými detaily, které vás motivují prozkoumávat každý kout světa, funguje skvěle. Díky tomu Japonsko nepůsobí jen jako pěkná mapa, ale jako místo, kde dává smysl se zastavit, trochu se toulat a občas si prostě jen nasát atmosféru.
Žádný závod už nebude vypadat tak parádně
V Playground Games prostě ví, jak má vypadat moderní arkádová závodní hra. Mechaniky řízení zůstávají přístupné prakticky pro každého, ale přitom nepůsobí roztomile ani přehnaně zjednodušeně. Auta mají svou vlastní osobnost a reagují na povrch vozovky, počasí i rychlost.
Forza Horizon 6 tak trefuje ideální rovnováhu mezi ryzí arkádovou zábavou a ovládáním dostatečně realistickým na to, aby si hru užili jak příležitostní hráči, tak ti, kteří jedou se volantem a pedály. A ano, platí to pořád: rozbít se přes plot, přeskákat půlku lesa a pokračovat bez větších následků je často nejlepší možný plán.
Vítám změnu v tom, jak moc dokáže prostředí ničit – a upřímně mě to hodně potěšilo. Zatímco v minulých dílech i ten nejmenší strom nebo kůl v zemi dokázal auto zastavit na místě s protivným skřípěním, tentokrát byli vývojáři shovívavější. Výrazně menší počet nechtěných zastávek zlepšuje zážitek z jízdy v závodech i při volném průjezdu krajinou. Ne že se to nikdy nestane, ale rozhodně už ne tak často.
Technická stránka je opět mezi úplně nejlepšími v žánru a Japonsko vypadá skvěle ve dne i po západu slunce. Hra se hlavně vytahuje s prací se světlem, odlesky a detaily prostředí. Modely aut jsou krásně zpracované zevnitř i zvenku a výkon zůstává velmi stabilní i ve velkých otevřených prostorech.
Zajímavost: V hornatých oblastech máte spoustu vyhlídek, odkud uvidíte vesnice, nekonečně vinoucí se silnice a v dálce i Tokio v noci. Nad celou krajinou pak dominuje ikonická hora Fudži se zasněženým vrcholem – jeden z nejvýraznějších orientačních bodů celé mapy.
Je pravda, že ve srovnání s Forza 5 to není skok přes generaci v grafice, ale Horizon 6 to vyrovnává extrémně dotaženou optimalizací a celkovou plynulostí (mimochodem i díky tomu, co jsme zmínili: nižší dopravní hustota a hustota osídlení). Slabiny zůstávají stejné: animace postav a dialogy v příběhových scénách působí trochu zastaralejší než zbytek hry. Naštěstí jich není mnoho a většinu času stejně strávíte za volantem.
Ani technické detaily jako poškození aut nebo viditelné změny prostředí v reakci na jízdu se zatím moc neposunuly. Vezměte si například chybějící stopy pneumatik po průjezdu blátem. Auto sice vypadá poškrábaně a na různých místech jsou vidět promáčkliny na karoserii, ale celé to působí spíš napůl. A to je škoda i promarněná šance.
Větší možnosti úprav v garáži automaticky neznamenají lepší zážitek
Na druhou stranu novinka spočívá v výrazně rozšířených možnostech pro domy, garáže a osobní statky. Už to nejsou jen obyčejné úkryty pro rychlé přesuny napříč mapou, ale prostory, které si hráči mohou částečně přizpůsobit a využít k vystavení své sbírky aut.
Vývojáři zjevně zkoušeli hru přiblížit „životnímu stylu“ nadšenců do aut – nejde jen o samotné závody, ale i o ten pocit, že si budujete vlastní koutek automobilového světa. Zní to skvěle na papíře a místy se jim opravdu daří vytvořit příjemnou atmosféru „digitální vysněné garáže“.
Problém je, že samotný editor působí zbytečně komplikovaně a na některých místech i trochu nedodělaně. I když jsou možnosti přizpůsobení obrovské, ovládání je chaotické. Výběr použitelných předmětů je navíc poněkud omezený, což v praxi znamená jediné: komunita modderů se časem postará o vylepšení, která hráčům v garážích usnadní život. Na stěny tu nedáte plakáty, ale můžete do garáže přivést dinosaura, aby dělal parťáka vašim autům...
A když už jsme u těch garáží... Hra nabízí absurdně velký a rozmanitý vozový park (víc než 550 licencovaných aut), takže prakticky každý si najde svůj favorit. Najdete tu značky jako Porsche, BMW, Ford, Honda, Toyota, Ferrari nebo Lamborghini – a hra skvěle kombinuje klasické japonské ikony, běžné sportovní vozy i extrémní „tratové“ speciály zaměřené na výkon. Nechybí ani dodávky a rodinná SUV. Výsledek? Přesně ten typ garáže, kde se vám každých pár minut bude chtít přemýšlet, do kterého auta se posadíte příště.
V porovnání s předchozími díly se v ladění zase tak moc nepohnulo a celý zážitek je prakticky stejný. Hra nabízí obrovskou škálu možností, jak upravovat výkon, motory, převodovky a podvozek, a zkušenější hráči si opravdu užijí ladění detailních nastavení jízdních vlastností.
Vizuální stránka přizpůsobení je však pořád o něco konzervativnější a zatímco některým autům dopřejete různé body kity a spoilery, u jiných se musíte spokojit jen s minimálními změnami.
Motory, turbína a zvuk Tokia v noci
Jedna oblast, ve které Forza Horizon 6 (v rámci série) opravdu vyniká, je zvuková stránka. Auta konečně nepůsobí jako různé „skořápky“ jednoho motoru jen s upravenou hlasitostí – místo toho mají vlastní výraz, charakter a osobnost. Rozdíly mezi jednotlivými vozy jsou slyšet hned: od agresivních turbodmychadel a dunícího výfuku až po jemné detaily při řazení nebo brzdění.
Hra navíc skvěle pracuje s okolními zvuky tratí. Náraz do svodidel a skoky přes obrubníky mají ten správný „dopad“ a krásně podtrhují pocit rychlosti. Jsou to malé detaily, ale právě díky nim je zážitek z řízení mnohem živější a intenzivnější.
Forza Horizon 6 na Xboxu – Jak to běželo a v jakém režimu jsem hrál?
Na Xbox Series X jsem prakticky okamžitě přešel do režimu Performance a s takhle svižným arkádovým řízením nebyl důvod koukat jinam. Forza Horizon 6 běží v dynamickém 4K na zcela stabilních 60 snímcích za sekundu a vypadá parádně.
Dynamické rozlišení funguje tak plynule, že kdyby vývojáři neřekli, že existuje, většina hráčů by si toho ani nevšimla (včetně mě). A ano, existuje i režim Quality s přirozenějším obrazem, ale v hře, kde letíte 300 km/h mezi sakurami, mi 30 FPS připadalo stejně přirozené jako driftování dodávkou.
Pohodová závislost na klidný večer
„Dám si jen ještě jeden závod“ – a tři hodiny nato pořád driftuju někde v horách pod hvězdnou oblohou. Přesně takhle strávil večer Deluxe Edition na mém Xboxu. Stejně jako dřív je tempo hry trefené a hra vás neustále tlačí zkoušet nová auta, disciplíny a objevovat dosud nepoznaná místa.
Jednou závodíte klasické road racing závody, další chvíli se honíte v driftingových eventech nebo plníte showcase mise, které si série oblíbila už léta. Tentokrát ale tyhle velkolepé bitvy nepůsobí tak divoce a nezapomenutelně jako kdysi. Nechybí adrenalinové momenty ani filmová prezentace, ale Playground tentokrát věci o něco víc uzemnil a drží se při zemi.
Režim „Discover Japan“ mě bavil mnohem víc – skvěle kontrastuje s klasickým festivalem. Skrze sérii menších misí vás hra seznamuje s japonskou automobilovou kulturou, driftingovou scénou i samotnými regiony mapy. Tady rozvážíte jídlo ulicemi Tokia, nebo se pustíte do tuningových projektů a výzev v horách.
A pak je tu online část, Horizon Play, kde se Forza skutečně mění v obří komunitní hřiště. Setkávání na parkovištích, komunitní eventy a tratě vytvořené hráči jsou teď stejně důležitou součástí série jako samotné závody.
Důležitou součástí zážitku je také multiplayer. Jasně, můžete hrát offline, ale série Forza Horizon se online světě opravdu ukáže v plné síle. Stručně: používá v podstatě stejný systém jako dřív – budete narážet na ostatní hráče kdekoli na otevřené mapě, nebo proti nim soupeřit v online závodech. Všechny tyhle věci vás vtáhnou a drží u hry. Čas se zpomalí a než se nadějete, je to pryč.
Verdikt: 9/10
Je načase to uzavřít. A ve velkém stylu – protože Forza Horizon 6 je přesně ten typ pokračování, které sérii nerozervává na kousky a nezavádí revoluci, ale naopak ji brousí k téměř dokonalosti. Japonsko je pro Horizon už léta snem a výsledek ukazuje, že to čekání mělo smysl. Skvělý otevřený svět, extrémně návykové ježdění, rozsáhlý seznam aut, úžasná atmosféra nočních tokijských ulic a spousta nejrůznějšího obsahu dělají z téhle hry jednu z nejlepších arkádových závodních her dneška.
Ano, najdete tu drobné slabiny jako řidší provoz, slabší showcase eventy nebo ne zcela vyvedený editor garáže, ale nic z toho nakonec neubírá na tom, že Horizon 6 je nejlepším dílem série. Zvládne vás udržet u obrazovky desítky až stovky hodin; vývojáři vylepšili všechno, co šlo, a „šestka“ se už snadno stala novým standardem v závodech na otevřeném světě. Přesně takhle má vypadat pokračování – a v sérii jsme si na to už dokonce zvykli, díl po dílu.
